Moderní architektura se svými kořeny ve vědeckém a technologickém přístupu ke světu otevřela otázku dříve s takovou naléhavostí netázanou: otázku vztahu architektury a lidského subjektu.  Tento vztah, který býval samozřejmý v dobách, kdy architektura byla ještě totožná se stavěním a kdy plnila ve společnosti se samozřejmostí reprezentační roli, se dostal ve dvacátém století do hluboké krize. Není to ovšem krize, která by byla omezená jen na oblast architektury: krize „rozdělené reprezentace“, jak tuto prekérní situaci moderní společnosti a její kultury pojmenoval Dalibor Veselý, se projevuje všude tam, kde moderní člověk potřebuje navázat smysluplný vztah ke světu. Krize, řečeno slovy španělského architekta a teoretika Ignasi de Solà-Moralese, označuje moment změny, který „podobně jako jaderné štěpení znamená nejenom zánik předchozího hmotného stavu, ale především uvolnění nových energií, které se šíří novými a do té doby nepředstavitelnými směry“. Pokusme se tedy být pozorní vůči těmto novým energiím, které už tady jistě jsou, ale ještě je nedovedeme přesně zachytit, pojmenovat a lokalizovat. 

Obsah:

Dalibor Veselý: Architektura jako humanistická disciplína / Architecture as a Humanistic Discipline

Pavla Melková: Humanistická role architektury v současné společnosti

Debata Juhani Pallasmaa – Fumihiko Maki - Willem Jan Neutelings: Hledání harmonie a krásy / The Search for Harmony and Beauty

Gion Caminada: Architektura jako kultura 

Gion Caminada: Plong Vaschnaus

Rozhovor s Ondřejem Císlerem

Rozhovor s Jánem Stempelem

Ján Stempel – Jan Tesař: 3 domy / Mšeno – Karasy - Konopiště 

Hubert Guzik: Ekonomie času nebo kooperace? Z debat o kolektivních a hotelových domech v šedesátých letech

Michal Kohout:  Tvorba a vnímání míst

Petr Všetečka – Robert Václavík: Průzkum, kompoziční rozbor a intepretace díla jako východisko jeho obnovy

Dalibor Hlaváček – Air House